Kdy může řidič požadovat náhradu škody za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup?
Vzhledem k tomu, že se řada řidičů setkává s jednáním policistů, strážníků nebo úředníků, které je v rozporu se zákonem nebo nad míru přiměřenou okolnostem zasahuje do osobnostní sféry jednotlivce, podívám se dnes na častý dotaz v právní poradně týkající se případných nároků na náhradu škody za protiprávní postup ze strany policistů, strážníků nebo úředníků.
Nejprve je úvodem nutné říct, že obecně je nárokování náhrady škody vůči státu postupem důkazně a právním náročným, časově značně vysilujícím a s velmi nejistým výsledkem. Danou problematiku obecně řeší zákon č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Jak již zákon svým názvem napovídá, konstruuje naše právní úprava dva případy, kdy lze nárokovat náhradu škody, a to v případě (i) nezákonného rozhodnutí a (ii) nesprávného úředního postupu. Odpovědnost se pak dělí na odpovědnost státu a na odpovědnost územně samosprávných celků (obcí a krajů), přičemž tato odpovědnost je zásadně shodná.
1) Nezákonné rozhodnutí
Jakkoli by se mohlo na první pohled zdát, že pod odpovědnost za náhradu škody nezákonným rozhodnutím se dá schovat leccos, dále bude ukázáno, že podmínky náhrady škody v takovém případě jsou dost omezené. Podmínky jsou následující:
– nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem;
– nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Abychom si to přeložili do češtiny na nějakém příkladu, vezměme následující situaci:
Řidič se údajně dopustil jednání, které bude Městská policie kvalifikovat jako přestupek (např. měření rychlosti v místě, které není označeno příslušnou dopravní značkou). Řidič se nechá zastoupit advokátem, přičemž právě takové náklady zákon (v důsledku výkladu soudů) za škodu považuje. MP tu věc postoupí magistrátu. Ten rozhodne o vině řidiče. Ten se odvolá a odvolací orgán to řízení zastaví.
V takovém případě řidič nárok na náhradu škody v podobě nákladů právního zastoupení, které musel vynaložit, aby se bránil proti nepodloženému obvinění, nemá, protože se nejednalo o zrušení pravomocného rozhodnutí. Aby řidič dostal náhradu, musel by mu odvolací orgán to odvolání zamítnout. Řidič by pak inicioval současně přezkumné řízení a podal správní žalobu (aby neutekly lhůty) a až když by bylo rozhodnutí soudem nebo v rámci přezkumného řízení zrušeno, tak by mohl požadovat náhradu. Bohužel, dokud se to nedostane až takto daleko, tj. nejedná se o zrušení pravomocného rozhodnutí, tak nárok na náhradu nákladů právního zastoupení požadovat nelze.
2) Nesprávný úřední postup
Nesprávný úřední postup je určitou činností nebo nedostatkem činností (tedy i nečinností) jinou, než je vydávání rozhodnutí a může být pro řidiče častějším důvodem pro uplatnění nároku na náhradu škody. Definice nesprávného úředního postupu je v čase předmětem výkladů soudů, její rozsah se tedy vyvíjí. Podívejme se ale na konkrétní příklad:
Řidiči je na vozidlo umístěna „botička“ nebo strážník či policista nařídí odtah vozidla, ačkoliv podmínky pro takové kroky nejsou splněny. Umístění botičky nebo odtah vozidla je příkladem takového nesprávného úředního postupu. Pokud jím vznikne řidiči nebo jiné osobě škoda, může se náhrady takové škody domáhat.
Nesprávným úředním postupem ale není postup v souladu se zákonem nebo v jeho mezích. Objevovaly se totiž např. názory, že bezdůvodné zastavení řidiče policistou může být nesprávným úředním postupem. Takový závěr ale opomíjí, že policista ze zákona (§79 zákona č. 361/2000 Sb.) důvod k zastavení (narozdíl od strážníka) nepotřebuje. Pokud tedy řidič-podnikatel kvůli silniční kontrole zmešká schůzku a přijde o obchod, nemůže se domáhat náhrady škody pro nesprávný úřední postup, protože se o takový postup nejednalo. Aby náhradu mohl uplatnit, musel by nalézt skutečné porušení pravidel ze strany policistů, aby takový nárok mohl obhájit.
Otázkou ale je, co je to ta škoda. U podnikajících osob by za škodu bylo možno považovat např. ušlý zisk, který podnikateli ušel v důsledku protiprávního postupu. Jsou to náklady právního zastoupení za podmínek popsaných shora. Mohou to být nějaké další účelně vynaložené náklady. Podmínkou ale je, aby jejich vznik byl v bezprostřední a přímé souvislosti s protiprávním jednáním policisty, strážníka nebo úředníka. Ostatně na to už judikatura civilních soudů reagovala množstvím rozhodnutí. Náhradou se ale nerozumí subjektivní nemajetková újma v podobě „nespravedlivého“ a „šikanózního“ jednání na místě při projednávání věci. To znamená, že když bude policista řidiče „buzerovat“ zdlouhavou kontrolou technického stavu apod., tak se bude velmi obtížně takové jednání prokazovat a velmi obtížně, ba nemožně, požadovat jakoukoliv náhradu, a to i kdyby se jednalo o podnikatele a nárok na ušlý zisk. To je to, na co jsem upozorňoval na začátku, tj. že důkazní a procesní aspekty prokazování náhrady za nesprávný úřední postup nejsou nastaveny ve prospěch dotčeného řidiče.
3) Uplatnění nároku
Nároky se uplatňuji na příslušném ministerstvu nebo na jiném příslušném ústředním správním úřadu. V případě dopravních přestupků by pak takový nárok byl uplatňován u ministerstva dopravy. Uplatnění u ministerstva je nutnou podmínkou toho, aby bylo možno se v případě nevyhovění obrátit následně na soud.
Podle §15 výše uvedeného zákona pak platí pro uplatnění následující pravidla:
– přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.
– domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
Výše uvedené podmínky je tedy nutno splnit pro účely uplatnění jednotlivých nároků.
4) Regresní úhrada
Výše uvedený zákon umožňuje, aby se stát hojil na příslušném policistovi, strážníkovi nebo úředníkovi za škodu, kterou způsobil. Z hlediska výše náhrady se pak aplikují pravidla obdobná těm pracovně-právním, tj. za škodu způsobenou z nedbalosti lze požadovat až 4apůlnásobek hrubého výdělku. V případě úmyslně vzniklé škody i nad tento rámec. Pokud se setkáte s vysloveně hrubě neprofesionálním jednáním, můžete to dotyčnému úředníkovi v rámci argumentace připomenot.
zdroj: http://www.autoweb.cz/nahrada-skody-na-statu-za-protipravni-postup/
Leave a Reply