Častým jevem jsou stížnosti řidičů na to, jakým způsobem jim byl prokázán přestupek, a to hlavně ve vztahu ke svědectví policisty.
Ačkoliv v některých předcházejících článcích toto téma bylo okrajově dotčeno, rostoucí počet dotazů ve vztahu k tomu, jaký důkaz může postačit k prokázání přestupku, vyžaduje podrobnější pohled na tuto problematiku.
Obecně platí, že zákon nestanoví, jak má být konkrétní skutečnost prokázána. Správní řád pouze stanoví, že jako důkaz smí posloužit cokoliv, co vypovídá o určité skutečnosti za podmínky, že je získání takového důkazu v souladu se zákonem. Negativně řečeno, jako důkaz smí posloužit cokoliv, co není získané v rozporu se zákonem. Následně nastupuje posouzení těchto důkazů příslušným správním orgánem. Samozřejmě existují určitá pravidla vyhodnocování důkazů, která by každý úřad měl ctít, pokud chce svoje rozhodnutí odůvodnit tak, aby obstálo při případném odvolání. Ve své podstatě je tak úřad limitován kromě zákona jen tím, co si „ustojí“ v odůvodnění. Pokud úředník při projednávání přestupku věří, že ten či onen důkaz je dostačující a má odpovídající vypovídací schopnost, tak jej použije a záleží pak jen na argumentační schopnosti obviněného v rámci odvolání nebo správní žaloby, jak bude hodnověrnost a vypovídací schopnost takového důkazu napadnutelná a zpochybnitelná.
Dalším principem při vyhodnocování důkazů a zejména jeho hodnověrnosti je jeho subsidiarita. To znamená, jak je obecně možné a spravedlivě požadovatelné, aby konkrétní jednání bylo zachyceno a prokázáno. U některých přestupků uvidíme, že nic jiného než osobní svědectví policisty není a nemůže být k dispozici, u jiných pak budou nároky na důkazní prostředky náročnější, protože jejich použití je možné a nabízí se.
Taková jsou tedy základní pravidla. U těch nejčastějších případů se podíváme na možnosti dokazování:
1) Rychlost
Prokazování rychlosti je typickým příkladem, kdy se nabízí, je možné a oprávněně požadované technické měřící zařízení. Zde nelze typicky souhlasit s policistovým „jel nejmíň 90 km/h“, ale pro účely prokázání přestupku musí dojít k použití měřícího zařízení, které dokáže změřit rychlost jedoucího vozidla a jako takovou jí rovněž zaznamenat objektivně přezkoumatelným způsobem. K dispozici takové prostředky jsou, resp. je relativně snadné si je obstarat a proto u tohoto druhu přestupku je nutné trvat na takovémto objektivně přezkoumatelném důkazu.
S ohledem na to musí mít důkaz o měření rychlosti objektivně zachytitelnou a přezkoumatelnou podobu, optimálně obrazový záznam, ať už fotografii nebo video.
Spory se vedly a vedou na to téma, kdy policista nebo strážník pouze odečítá hodnotu ze zařízení, které samo o sobě neprodukuje objektivně přezkoumatelný důkaz v podobě obrazového záznamu. Taková zařízení používá nebo používala MP, kdy se jednalo o laserový měřič, který pouze ukazoval na displeji hodnotu, ale nebylo možné zpětně takový důkaz přezkoumat, protože se nikde „neuchovával“. Důkaz o měření tak byl nepřímý, neboť závisel na tvrzení strážníka o tom, co na displeji viděl. Od těchto zařízení se tak mnohdy upouští, protože jsou snázeji napadnutelná, když tento důkaz není objektivně přezkoumatelný (lze zde totiž napadnout věrohodnost a přesnost strážníkova tvrzení), což ale nutně neznamená, že by jej úřad nevzal a že by jej soudy musely nutně brát za nepoužitelný.
S ohledem na to se praxe zpravidla ustálila na tom, že jak policisté, tak strážnici používají zařízení, která poskytují výstup v podobě obrazového záznamu a znemožňují tak z tohoto důvodu napadat takto získaný důkaz. Pokud však někde stále ještě používají zařízení bez záznamu, vystavují se riziku, že takto získaný důkaz bude úspěšně napaden, jakkoli to nutně neznamená, že by takový důkaz nemohl být úspěšně použit.
Tato technická zařízení samozřejmě následně musí splňovat speciální podmínky pro měřící zařízení, tj. být pravidelně kalibrována, mít k tomu odpovídající certifikaci a osoba tato zařízení používající pak musí být odpovídajícím způsobem k jejich používání proškolena.
2) „Technické“ přestupky
Další skupinou přestupků jsou přestupky, u nichž je porušení způsobeno nedodržením technických pravidel silničního provozu, např. hloubka vzorku na pneumatikách, délka praskliny na čelním skle, zatmavenost skel apod. U těchto přestupků slouží jako důkaz výsledek konkrétního měření příslušné veličiny, takže nevznikají spory ohledně takto získaného důkazu. Samozřejmě podmínkou opět je, že měřící zařízení musí mít příslušnou certifikaci přesnosti.
3) Telefonování (a ostatní přestupky)
Kromě ostatních přestupků popsaných shora zbývá velká skupina přestupků, u kterých není měřena nějaká fyzikální veličina (rychlost, délka, vzdálenost, hloubka atd.), ale jde o zjišťování porušení pravidel, které je možno zachytit čistě pozorováním. Samozřejmě ani u těchto přestupků není vyloučeno využití záznamových zařízení (např. jízdu na červenou zaznamenávají kamery), zpravidla ale postačí prosté pozorování.
Pokud se podíváme na ten vzorový příklad s telefonováním, může být jako dostačující důkaz tvrzení policisty nebo strážníka, že viděl řidiče držet příslušné zařízení. U tohoto příkladu se chci pozastavit zejména nad častým argumentem řidičů, že výpisem z hovorů příslušného telefonu mohou dokázat, že netelefonovali a že se tedy nedopustili přestupku. Pamatujte na to, že zakázané je přístroj již držet, nikoli pouze telefonování nebo posílání zpráv. Argumentovat výpisem hovorů tak nemusí být vůbec dostačující, protože prokazuje pouze to, že řidič netelefonoval, ale ne to, že telefon nedržel.
Obecně tedy např. u telefonování postačí jako důkaz tvrzení policisty nebo strážníka, že řidiče viděl telefonní přístroj držet. Samozřejmě tento důkaz lze napadnout např. s ohledem na podmínky viditelnosti, vzdálenost, clonění, stínění, zkreslení způsobené pohybem vozidla apod., což ale nic nemění na tom, že takový důkaz může stačit.
To ostatně platí u všech ostatních přestupků shodně. Ať už to je jízda na červenou, nepřipoutání se pásy, nedovolené předjídění, jízda na kole na chodníku apod., ve všech těchto případech může jako důkaz stačit, že policista nebo strážník řidiče viděl. Pamatujte, že vypověď policisty je mnohdy jediným možným důkazem a proto může být i jako jediný důkaz připuštěna. To samozřejmě neznamená, že by takový důkaz nebylo možno napadnout pro jeho nehodnověrnost, nicméně zapomeňte na to, že se ubráníte pouze odkazem na taktiku „slovu proti slovu“.
Pokud jste přesvědčeni, že se policista mýlí a že tedy viděl špatně, samozřejmě můžete snést propracovanou obhajobu založenou na jeho nemožnosti situaci skutečně vidět tak, jak tvrdí, že jí viděl, na druhou stranu nebuďte zcela překvapeni, pokud takový jediný důkaz bude správním úřadem vyhodnocen jako dostačující. Napadnout lze samozřejmě cokoliv, nicméně někdy je svědectví policisty jako jediný důkaz dostatečným podkladem pro rozhodnutí o přestupku.
Pokud je tedy důkaz získaný v souladu se zákonem a vypovídá něco o jednání, které je předmětem správního řízení, smí být takový důkaz použit v samotném řízení. Je pak na obviněném, aby, pokud se tak rozhodne, takový důkaz napadnul a jeho vypovídací schopnost zpochybnil.
zdroj: http://www.autoweb.cz/jaky-dukaz-staci-k-prokazani-prestupku/
Leave a Reply