Polehčující okolnost

Jeden muž stál před soudem, protože zabil svou ženu. Soudce: „To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu.“

Muž: „Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít.“

Soudce: „Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení.“

Nato se muž rozhovořil:
„Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rodina hotelového portýra, která má tři děti, které ale zůstaly od přírody neobyčejně malé, 12letý měří 80 cm a 19letý 90 cm. Jednoho dne jsem přišel domů a moje

žena říká:
„V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové.“
Já říkám: „Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové.“
„Ne“, říká moje žena, „pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy.“
Já říkám: „To je pigment.“
„Ne“, říká moje žena, „pigment je to, na co psali staří Římané.“
Já říkám: „To je pergamen!“
„Ne“, říká moje žena, „pergamen je, když básník začne něco psát a pak to nedokončí ….“

Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny. Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec. Tedy moje žena.

„Miláčku, koukni se, co zde stojí!“ Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: „Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15.“ Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil:
„Ale miláčku, to je fracouzská kniha a francouzský text. Tady stojí: La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV. To znamená: Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV.“
„Ne“, říká moje žena, “ to musíš překládat doslovně: La Marquise – slunečník, Pompadour – kabelka, la Maitresse – učitelka, Louis XV – pasák 15. Já to musím vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře.“

Já říkám: „Ty myslíš lektora.“
„Ne“, říká moje žena, „lektor byl antický řecký hrdina.“
Já říkám: „To byl Hektor a ten byl z Tróje.“
„Ne,“ říká moje žena,“Hektor je plošná míra.“
Já říkám: „To je hektar.“
„Ne“, říká moje žena, „Hektar je nápoj bohů.“
Já říkám: „To je nektar“.
„Ne“, říká moje žena, „Nektar je řeka v jižním Německu.“
Já říkám: „To je Neckar.“
Moje žena: „Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo.“
Já říkám: „To se jmenuje duet.“
„Ne“, říká moje žena, „duet je, když mají dva muži souboj se šavlí.“
Já říkám: „To je duel.“ „Ne“, říká moje žena, „duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak.“

A dál, pane soudce, dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil.“

Nastala chvíle mlčení, po němž soudce vstal a vyřkl ortel:
„Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora.“