Je postup Policie ČR při plošném testování všech řidičů na přítomnost alkoholu postupem v souladem se zákonem nebo se jedná o zneužití příslušné pravomoci?
V tomto článku bych se rád podíval na fenomén z poslední doby, a to je rozhodnutí Dopravní služby Policie ČR, která se chystá při každé kontrole a zastavení vozidla vyzvat řidiče ke kontrole, zda je pod vlivem návykové látky nebo není. V tomto článku se soustředím výlučně na aspekty právní a obvyklé argumenty o tom, že to „stejně přece nikomu neškodí“ a hlavně oblíbený argument spořádaných oveček, co rády, dobrovolně a s nadšeným bekáním pokládají hlavu na špalek o tom, že „kdo nic neudělal, ten se nemá čeho bát“, nechám stranou.
Oprávnění policisty nebo strážníka MP vyzvat řidiče k podrobení se zkoušce na alkohol nebo jinou návykovou látku, je upraveno v §5 odst. 1, písm. f) a g) zákona o provozu na pozemních komunikacích takto:
Řidič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen:
– podrobit se na výzvu policisty, příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem,
– podrobit se na výzvu policisty, příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn jinou návykovou látkou.
Jak patrno z těchto ustanovení, odkazuje se zákon o provozu na pozemích komunikacích k podmínkám provedení takového vyšetření na další právní předpis. Tímto předpisem je zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. Tento zákon pak stanoví podrobnosti provádění vyšetření ke zjištění, zda řidič je nebo není pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky následujícím způsobem:
§16 odst. 2, 3 a 4, cituji:
Orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu je povinna se podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává činnosti podle odstavce 1 (např. řízení auta – pozn.) pod vlivem alkoholu, a dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje. Spočívá-li orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, odborné lékařské vyšetření se neprovede. V případě, že osoba tento způsob orientačního vyšetření odmítne, provede se odborné lékařské vyšetření.
Orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah jiné návykové látky než alkoholu je povinna se podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává činnosti podle odstavce 1 (např. řízení auta – pozn.) pod vlivem jiné návykové látky, a dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s užitím jiné návykové látky.
A jak je patrno ze shora uvedeného, závěry budou pro podřízené pana Tržila nevítané, neboť:
– tento zákon výslovně uvádí, že podrobit se příslušnému vyšetření je povinna pouze osoba, u které se lze důvodně domnívat, že řídí vozidlo pod vlivem alkoholu; jestliže však mají kontroly probíhat plošně a bez ohledu na důvodné podezření z vlivu alkoholu, jedná se o postup, který nesplňuje podmínky výše uvedeného ustanovení – je to tedy protiprávní postup. Pokud by policie postupovala v souladu se zákonem, měli by policisté na místě vždy zhodnotit, zda existují indicie, podle kterých se mohou domnívat, že řidič pod vlivem návykové látky skutečně je a pokud možno, tak takové indicie objektivně zachytit (např. obrazovým nebo zvukovým záznamem). To ostatně má svůj smysl, aby řidič nebyli bezdůvodně šikanováni takovým vyšetřením v případě, kdy není ani trochu zřejmé, že řidič pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky je. Ostatně, proč by měl řidič snášet zásah do své osobnostní sféry, když k tomu nezavdal žádnou příčinu.
Z výše uvedeného tedy jednoznačně plyne, že plošné testování na přítomnost alkoholu je postupem, který zákon nedovoluje. Plošné testování je proto šikanózním postupem, který překračuje rámec zákonem svěřené pravomoci. Policista je oprávněn vyzvat řidiče ke zkoušce na přítomnost alkoholu pouze v případě, kdy je schopen vyargumentovat důvodné podezření, že řidič pod vlivem alkoholu vozidlo skutečně řídí. V opačném případě, a odmítne-li řidič provedení takové zkoušky, se tak může jednat o přestupek ze strany řidiče pouze v případě, kdy policie svoje podezření dostatečně zdůvodní.
Samozřejmě v praxi je třeba volit opatrnost při odmítání jednotlivých zkoušek, protože svědectví policistů někdy může mít až příliš velkou váhu a nelze vyloučit, že by úřady uvěřily policistům, že byl ten či onen řidič zjevně pod vlivem alkoholu a odmítl zkoušku – na to tedy pozor. Rozhodně tím nechci nikoho nabádat k nepodrobování se zkoušek na přítomnost návykových látek, s ohledem na výše uvedené by to mohlo mít nepříznivé následky, i když to bude ze strany policie zcela účelové.
Závěrem zde tedy není nabádat k odmítání zkoušek, protože v tom může být spojeno riziko sankce, ale konstatování, že plošné testování řidičů na přítomnost návykových látek JE z právního hlediska šikanou, zneužitím pravomoci policistů a postupem v rozporu se zákonem o provozu na pozemních komunikacích a zákonem o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. Pokud Policie ČR ústy svého šéfa dopravní služby tvrdí opak, nevychází tento její závěr z platných právních předpisů a je jen zbožným přáním a zneužitím moci na hony vzdálenému od profesionálního a důvěryhodného výkonu státní moci.
zdroj: http://www.autoweb.cz/jsou-plosne-testy-na-pritomnost-alkoholu-u-ridicu-bezpravnou-sikanou/
Leave a Reply